28. července 2011 aneb Běhám, ale spát nechci

Dlouho jsem vám nic nenapsala. A teď navíc jedeme na dovolenou, tak to taky nic psát nebudu. Nuže tedy alespoň pár novinek z posledních tři týdnů:
Obyčejné chození už mi přijde nudné, a tak raději běhám. Kvrdlám kotníkama a upaluju, jen se za mnou práší. Pomalu se osamostatňuju, a tak se nemusím pořád držet za ruku - ráda si odběhnu stranou a zkoumám, kde co roste, nebo co se děje za plotem.
Zkoušíme teď pozdější usínání, a tak chodím s tatínkem po večeři na procházku před spaním, abych se trochu unavila. Projdeme kolem švestkového stromu, zastavíme se u nasprejovaného obrázku medvěda na trafostanici, zkontrolujeme kačenky v rybníce - a když je nálada, piluju lezení do schodů s držením se zábradlí. Hrajeme hru na prolézání mezi nohama a taky na sprint do cíle, načež mě tatínek chytí a vyhodí do vzduchu. To se vždycky směju. Nesmí ale kolem proběhnout nějaký pejsek - to mám hned oči jen pro něj a peláším za ním. Pejsky miluju. A děti taky. Moc ráda se družím, i se staršími holčičkami z ulice. Rády se po mně opičí a dělají si z toho legraci - a to mě baví!
Taky nabírám nové a nové kilometry v cyklosedačce. Minulý víkend jsem jela s tatínkem a dědou Láďou na pískoviště do Kolovrat, kde se mi vždycky moc líbí. Tentokrát jsme pilovali lezení po úchytové stěně. A dneska jsem s maminkou jela až do Uhříněvsi...byla to tak dlouhá cesta, že jsem z toho nakonec v sedačce usnula.
Až do nedávna jsem rána trávila s tatínkem - pustil mi pohádku o Tipovi a Tapovi, oblékl mě a šli jsme do přízemí snídat a budit babičku. Ale teď si spánek kvůli pozdnímu usínání protahuju a tatínka jsem už několikrát zaspala.
A už opravdu všemu rozumím. Tomu, když mám něco položit, odnést, zahodit, když mám jít tam nebo zpátky, všecko vnímám a každou chvíli na něco ukazuju nebo poukazuju. A taky ráda slyším, jak se co jmenuje, a opakováním si to zasouvám do paměti. Však neuběhne ani pár měsíců a určitě ze sebe všechna ta slova začnu sypat...

5. července 2011 aneb Je mi 14 měsíců a už jím písek a kamínky!

Tak to vypadá, že jsem začala zlobit. I když vím, že některé věci dělat nemám, naschvál je provádím. Například srkat vodu z laviček na dětském hřišti nebo nabírat rukou písek a dávat si ho do pusy. Dneska jsem dokonce začala jíst i kamínky! Vůbec nepomohlo, že mi maminka i tatínek domlouvali a že mě i plácli... Za chvilku už jsem zas "hřešila".
Taky jsem se "rozpovídala". Od rána do večera všelijak budlikám a žvatlám a učím se nová slova. Například BIMBO podle slona na dece v kočárku, JEDE nebo ÁJA.
Zato se spaním mám zase potíž. Zatímco v druhé půlce června mě stačilo položit do postýlky a během chvíle jsem sama od sebe usnula, teď se mi usínání vůbec nedaří. Trvá to skoro hodinu a neobejde se to bez opakovaného breku a vylomenin v postýlce. Jak dlouho to asi potrvá?

26. června 2011 aneb Už vás všechny poznám

Včera jsme na zahradě slavili narozeniny strejdy Ondry a při té příležitosti grilovali moc dobré masíčko. Nebojte se, držela jsem se od grilu dál a nic se mi nestalo. Ani tetina Ajka na mě neútočila, a tak jsem prožila další usměvavý den. A co víc, všechny jsem překvapila, když jsem podle jmen dokázala ukazovat na správné rodinné příslušníky. I tety Péťu a Julku jsem poznala a ukázala na ně!
Na dobrou noc jsme si tentokrát před koupáním pustili místo Krtečka pohádku o Tipovi a Ťapovi. Taky se mi moc lbil, je v ní hodně zvířátek.
A jaké další novoty umím? Umím se točit dokolečka. V knížkách poznám žábu (Ba!), kravičku (Bů!), pejska (Apf!), smutného Ivánka i zajíce, motýlky, včely (Zzz!), kočičku (Tči-tči-tči!) a celou řadu dalších zvířat a věci. Věci, které mě zajímají, umím vybrat mezi ostatními a umím je přinést. Taky umím navlékat děravé plastové kolečko na tyčku - i když to třeba zprvu nejde. A začínám zvládat i slézaní schodů bokem, přidržujíc se zábradlí. Ale tatínek mě při tom raději jistí, kdybych se zapomněla pořádně držet nebo kdyby mi ujela noha. Přeci jen, jsou ty schody velikáááánské!

19. června 2011 aneb Miluju písek, kamínky, knížky a Krtečka

Je to tak. Nejraději ze všeho beru do ruky kamínky a někam je přemísťuju. Ale ráda přemisťuju i další věci. Knížky. Kastrůlky z kuchyně. Dřevěné kostky. Prostě ráda věci odněkud vyndavám, nebo je naopak na nějaké místo pokládám. Taky se ráda hrabu v písku, v suchém i v mokrém.
Maminka s tatínkem se smějí tomu, jaké dělám neustále grimasy. Úplně nejradši ze všeho se kaboním, případně se zakaboním a funím do toho nosem, což je napodobení smrkání. Mračení mě baví. Ale stejně tak se ráda chechtám a dělám baf!...
S tatínkem trénujeme chůzi ze schodů a do schodů - samozřejmě popředu. Učí mě držet se zábradlí, což mu chytře poradila babička. Jde mi to, jako bych to uměla od malička... tak snad to budu brzo umět!
Taky jezdím s malým proutěným kočárkem po přízemí a zkouším překonávat prahy. Naštěstí mám už dost síly - trénink z tlačení velkého kočárku se mi vyplácí :)

9. června 2011 aneb Bude ze mě knihomolka?

Tak už jsem si myslela, že vám víc psát nebudu. Věci se dějí tak rychle, že je ani nestíhám zaznamenávat. Ale dobrá, udělám ještě výjimku...
Po pár probrečených nocích, kdy se mi nedařilo usnout kvůli rostoucí stoličce, opět nastaly dny plné pohody. Usínám téměř hned po uložení, takže si maminka může u večeře trochu vydechnout. A přes den? Přes den jsem učiněné zlatíčko!
Ráno trávím s tatínkem - po probuzení mě k němu maminka odnese, aby mne oblékl. Vstáváme tak spolu - on se obléká, pak čistí zuby mně i sobě, pak jdeme dolů, kde mi chystá snídani, zatímco já si hraju s babičkou. Nejradši mám, když si ukazujeme v knížkách a vyprávíme podle nich. Tatínek mi namaže chleba, nakrájí ho na kostičky, udělá čaj s trochou džusu a než jde do práce, přebere od babičky štafetu, aby se i ona mohla po ránu "nastartovat". S tatínkem, babičkou i maminkou si prohlížím knížky, které jim jednu po druhé nosím. Nejradši mám o Teddym - umím ukázat, jak se češe, jak se obouvá - a taky umím mručet na znamení toho, když je na obrázku na nočníku a tlačí. Pak mám ráda knížku o dědovi, co zasadil řepu a tahal ji spolu s celou rodinou ven. Zapomenout nesmím ani na knížku o zajících - malém, velkém, hubeném, tenkém, veselém a smutném - u veselého se chechtám jako on. A pak je tu samozřejmě knížka o kuřátku v poli a o Krtkovi, ty taky miluju.
Krtek je mým hrdinou už asi dva týdny - tatínek mi ho pouští občas při snídani a mamínka zase při večeři, abych lépe jedla. Moc moc se mi líbí a už skoro umím říct "Haťák!"...
A co ještě umím? Ukazovat rukou a dlaní, jak dělá motýlek. Říkat "bác", "hele", "haló", mračit se a smát se až k chechtání. Velkým lákadlem je pro mě televizní ovladač a vůbec tlačítka všeho druhu. A kdybyste viděli, jak se mi líbilo na pískovišti v Kolovratech!
No, už vás nebudu vyčerpávat, je toho prostě spousta. Když budete hodní, zase se s vámi o nějaké své zážitky podělím. A teď už dobrou noc...

20. května 2011 aneb Ťapu, chňapu, podávám

Ta chůze, to je teda věc! Už mě ani nemusíte držet. Tedy pokud se zrovna nepřijdu opřít o vaše kolena a pomazlit se. Většinu dne tak trávím tím, že chodím z místnosti do místnosti, tu a tam se opírajíc o nábytek. Když mě to omrzí, ukážu rukou, že chci ven na zahradu, anebo na druhou stranu na terasu nebo do ulice. Musíte mi totiž pomoct po schodech.
I po těch schodem bych nejradši šla už jen po svých. Odbourala jsem slézání schodů pozadu a už už zvedám nohy, jakože schody sejdu jako dospěláci. Děláme s tatínkem obří "ťáááp", "ťáááp", "táááp"...dolů, i pak nahoru.
A pořád se všemu směju. Zubím se na celé kolo a moc ráda se učím - to když si s maminkou, babičkou nebo tatínkem něco řekneme a pak to dokolečka opakujeme. Jako třeba podávání hračky a slova "Na!" a "Děkuju!". Tatínek mi půjčuje na hraní a na házení tenisáky - a tak můžeme procvičovat "Hop!"
A zítra se chystáme do Děčína - maminka a tatínek pojedou na bruslích a já v kočárku - to jsem zvědavá, jak nám to spolu půjde :)

15. května 2011 aneb S dobrou náladou je život fajn!

V pátek bylo třináctého, ale jediným negativem, které ten den přinesl, byla prohra našich hokejistů se Švédy. Do finále MS tedy nepostoupili.
Jinak se od rána do večera na všechny okolo zubím. Široký úsměv mě teď provází skoro na každém kroku. Jakmile ráno vidím tátu, zubím se. Hned jak mě táta nebo babička posadí na hopsacího oslíka, zubím se. Když se mnou máma začne dělat blbiny, zubím se a na střídačku se zajíkám smíchy.
Včera mě tatínek zase vzal v kočárku vlakem do Uhříněvsi, odkud jsme se pěšky vraceli přes Kolovraty do Říčan. Trochu mě sice budil kašel, který se mi před pár dny vrátil, ale jinak jsem cestu krásně prospala.

Odpoledne jsme pak byli na cyklovýjezdu s cruiserem. Hezky mě udrncal, takže jsem si dala šlofíka ještě za jízdy. Nejeli jsme nikam daleko, jen do říčanského lesa. Když jsem se probudila, asi mi přes nos přeletěl nějaký lesní bubák - protože se mi najednou v cruiseru přestalo líbit a celou cestu zpátky jsem probrečela. Ani občasné zastávky na ťapání po cestě nepomáhaly...sice jsem plakat přestala, ale jak jsme se zase přiblížili ke cruiseru, spustila jsem na novo. Naštěstí jsme to domů měli kousek a já mohla cruiser brzy nadobro opustit a dopřát si zase dobrou náladu.
Dneska je neděle a od rána mám zase samé srandy. Kromě skákacího oslíka mě teď nejvíc baví následující:
1) chodit za ruku na zahradu, nejlépe na vyhlídku v její zadní části
2) chodit do schodů a ze schodů čelem, za ruku - zvedám nohy jako čáp
3) obcházet stůl v obýváku nebo houpačku a lavičku na zahradě
4) mazlit se s pípacím plyšovým kuřetem, mini-panenkou a vůbec se vším

A taky už umím pít z lahvičky s brčkem!