To víte, z plazení po zemi jsem téměř plynule přešla na stoupání si a první opatrné krůčky (zatím jen s přidržováním se - židle, matrace, šprušlí postýlky, nohy stolu a tak podobně). Občas to prokládám lezením po kolenou - ale to mě moc nebaví, je to na můj vkus moc pomalé. A já mám ráda rychlé přesuny...
Napříkad když mě tatínek posadí do mého plastového autíčka a vozí mě ďábelskou rychlostí z obýváku do jídelny a zpátky. To vám je žůžo!
Jedno je jisté. Určitě se nebudím kvůli zubům - mám pořád jen dva spodní sirotečky a žádní další kamarádi se jim podle všeho neklubou. Ale i s těmi dvěma si vystačím. Pořádně se každý den posiluju protahováním nejrůznějších šňůrek a tkaniček - dokonce jsem vyzkoušela i tatínkův datový kabel.
A taky se učím spoustu nových věcí. Teď například dělat ručkama "paci paci pacičky". Nejdříve mi to moc nešlo a jen jsem šmrdlala o sebe pěstičkami. Ale poslední pokusy už jsou úspěšné a moje dlaně a prstíky o sebe hezky plácají.
Žádné komentáře:
Okomentovat