Tak snad mám to nejhorší za sebou - a podle všeho to opravdu byla tzv. šestá nemoc. Dnes ráno jsem poprvé neměla ani zvýšenou teplotu a i noc proběhla bez horeček. Jen kdybych lépe spala a nebudila maminku neustálým štracháním, pobrekáváním a vynucováním pozornosti. Zato ty předchozí dny...
Ani jsem radši nepsala o všech těch opakovaných cestách k paní doktorce a do krčské nemocnice. Když vám horečky neustupují a v noci nespíte ani vy, ani maminka, napadají vás všelijaké strachy. Copak to je jen tak, proplakat dlouhé hodiny s horkostí v těle, když doktoři říkají, že to přejde a že vám kromě virózy vlastně nic není?
Doufám, že se teď rychle zotavím a přiberu nějaké to deko. Čeká mě totiž oslava ročních narozenin - a pak asi i nácvik samostatného usínání, bez maminky. Zvládnu to vůbec?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat