28. května 2010 aneb Den kyčlí

Před dvěma dny jsem oslavila tři týdny a už se těším na nejbližší měření a vážení. Tatínek říká, že rostu jako z vody. Maminka zase říká, že začínám být tatínkovi tuze podobná. Jen nevím, jestli je zrovna tohle dobře, nebo špatně. Každý ale tvrdí, že jsem nejkrásnější miminko v celém širém okolí!
Dnes jsem s maminkou a babičkou navštívila vlakem Uhříněves, kde sídlí pan doktor, který kontroluje miminkům kyčle. Prohlídka dopadla na výbornou, ani léčivé plínky nemusím nosit, a tak měla maminka důvod k úsměvu. Po dnech strachování o můj zrak se jí snad trošku ulevilo.
Jen kdyby to bříško po kojení tolik nebolelo a kdyby hlad tak často neklepal na dveře. Člověk je sotva pár týdnů na světě a už aby si hlasitě dělal starosti s tím, co po něm vlastní tělo požaduje... Už se těším na víkend. Určitě zase někam pojedeme kočárkem!

Poprvé na Jurečku

Celé dopoledne jsem si dnes říkala, jak je to nespravedlivé, když zase prší. Nakonec se ale počasí vybralo a tak jsme mohli opět nastartovat kočárek a vydat se na procházku. Tatínek tentokrát navrhnul změnu trasy. Projeli jsme tedy "vrtákem" říčanského vlakového nádraží, přehoupli se do Radošovic, pozdravili tetu Péťu a strejdu Ondru a pak už nás čekala krátká přestávka u rybníku Jurečku. Tam se vám hemžilo dětí!
Moc hezky jsem si to odpoledne užila, třebaže jsem větší část cesty prospala, zejména když jsme z Jurečku pokračovali směrem k chatové oblasti a k lesu a pak lesem obloukem kolem radošovického fotbalového hřiště zpátky. Les úžasně voněl a cesta příjemně drncala, takže jsem se cítila jako v nebi a vůbec mě nenapadlo si pláčem stěžovat.
Myslím, že dnes večer bude tatínek při mém koupání jako na trní - v televizi totiž dávají hokejové finále mistrovství světa a naši budou bojovat o zlato!

Vzpomínka na 22.května 2010 aneb Poprvé na Marvánku

Konečně jsme se dočkali slunečného víkendového dne, a tak mne tatínek s maminkou před obědem naložili do kočárku a vyrazili jsme na můj druhý kočárkový výlet. Tentokrát jsme zamířili o něco dál, až k rybníku Marvánku. Měli tam kozlíka jedenáctku, což ocenil zejména tatínek.
Výlet se nám všem tak líbil, že jsme si ho po obědě zopakovali - to už se na Marvánku grilovalo prasátko a měli i výborné klobásky, které tatínek s maminkou neopomněli ochutnat.

Vzpomínka na 21. května 2010 aneb Den houpacího lehátka

Dnes mi maminka pořídila krásné houpací lehátko. Je bílomodré, s modrými puntíky a červenou hrazdičkou s houpajícími se medvídky. Vybrala ho v říčanském bazaru a já jsem v něm tuze spokojená. Že bych ho dostala za odměnu?
Večer jsme prvně vynechali klasické koupání ve vaničce. Očista proběhla jen letmo, pod šimravou sprchou. Pak jsem si řekla o rekordně dlouhé kojení a poslala maminku na kutě.

Vzpomínka na 20. května 2010 aneb Už mám rodný list

Ve čtvrtek 20. května jsme s maminkou absolvovali veliké turné po úřadech. Nejprve jsme zajeli na městský úřad do Nuslí pro rodný list. Do Nuslí proto, že jsem jako novorozenec z Podolí spadala pod matriku Prahy 4. Tedy aspoň tak si to vysvětluju.
Sotva jsem se potěšila svým rodným číslem, už jsme byli na městském úřadě v Říčanech, kde mi maminka vyřídila trvalé bydliště. A taky už jsem pojištěná! Snad se o mě bude OZP dobře starat...
Večer mě zase tlačilo bříško, ale nakonec jsem po hodině pláče přeci jen usnula.

Vzpomínka na 5. května 2010 aneb První noc v porodnici

Asi dvě hodiny poté, co jsem se vyklubala na svět, nás s maminkou přesunuli z porodního sálu na pokoj. Vzhledem k "vyprodaným" nadstandardům jsme složily hlavu na trojlůžkovém pokoji č. 221 s výhledem na Vltavu a park před porodnicí. Seznámily jsme se tam s dalšími dvěma maminkami a jejich miminky.
Přiznám se bez mučení – kojení mi na samém začátku vůbec nešlo. No to víte, žádný učený z nebe nespadl. Maminka z toho byla celá zoufalá, no až k pláči. Ne všechny sestřičky s námi měly trpělivost, a tak mne nakonec od maminky na noc oddělili, abychom si jedna i druhá odpočinuly. Popravdě řečeno mi v bříšku pěkně kručelo a tak jsem za první dva dny na světě shodila něco kolem dvaceti deka.
Tak či onak, druhý den už jsme s maminkou byly zase o něco chytřejší a pomaloučku polehoučku jsme se naučily přijít kojení na kobylku.

Jmenuju se Barunka

Ahoj. Jmenuju se Barunka a narodila jsem se 5. 5. 2010 v 11:54 v porodnici v Podolí. Hned po porodu jsem vážila 2810 gramů a měřila 46 centimetrů.
Do porodnice jsme dorazili nad ránem 5. 5. 2010. Byla to středa a z Říčan jsme měli celkem dlouhou cestu.
Z porodnice nás pustili v neděli 9. 5. 2010 před obědem.
Dneškem počínaje se pokusím zaznamenávat důležité okamžiky svého života, zatím prostřednictvím tatínka a maminky. A jelikož vám dlužím i pár doušek věnovaných dění v předešlých dnech, přidám i pár čerstvých vzpomínek na to, jaké byly mé první dny po narození.