31. prosince 2010 aneb Je ze mě nezadržitelná vypravěčka

Vava-uauauaaaa ua ua euíí ííí emmmba umm uaua uauaaaaaa bababa. Uuuuaaa uuuaaa emmm baba uííííí heh heh uíííí. To byste koukali, jak jsem se v posledních dnech rozmluvila. Skoro nezavřu papulu. Škoda, že si to maminka s tatínkem nemohou užít - tatínek proležel celý včerejšek s horečkou a zimnicí v posteli a maminka taky polehává, chuděrka nevezme do ruky ani hrneček, jak ji bolí klouby a prsty. Čaj pije brčkem. Děda ulehl dneska, a tak celou domácnost zachraňuje hrdinka babička. S tou je vám taková sranda! Pořád se něčemu smějeme, až moje výskání přes zeď doléhá i nahoru k tatínkovi.
Taky s babičkou objevuju, co je kde schovaného. Plazení mě totiž začalo moc bavit, a tak už sama zkoumám, kde co je, otáčím se jako střelka kompasu kolem osy a měním směr. Připadá mi, že šmějdění je jedna z nejzábavnějších činností. A taky to dávám svým hlasem patřičně najevo.
Škoda jen, že sešlo z naší účasti na silvestrovské oslavě u Kačenky, Martinky a Jarouška, kam jsme se všichni moc těšili. Chtěla jsem se znovu vidět s Ondráškem a Kačenkou a taky se seznámit s malým Ňuňákem Jáchymem, který do naší party přibyl před dvěma měsíci. No, co už nadělám. Jen aby ta chřipka neskočila na mě - nebo na babičku. To už by byl s legrací určitě konec...

29. prosince 2010 aneb Vánoce skončily, viróza začíná

To jsem opravdu nečekala, že jsou Vánoce taková legranda. Nic na tom nezměnil ani druhý zoubek, který se mi zřejmě začal v papule klubat. I tentokrát ho odhalila babiččina metoda lžičkového poklepu - a tak už se všichni těšíme, až vykoukne z dásně ven.
V neděli jsme provedli vánoční návštěvu v Praze u dědy Ládi a babičky Helenky. Byl tam i strejda Honzík - a spooouuusta dárků. Měla jsem moc dobrou náladu - jednak mě netrápily zoubky a druhak se mi v teploučkém bytě velice líbilo. Strejdu potěšilo, že si se mnou může hrát - a tak jsme dělali nejrůznější blbiny. Ale i babička s dědou si mě chtěli užít, a tak jsem šla z náruče do náruče. Po obědě jsme rozbalovali dárky. Dostala jsem míč s Krtečkem, knížku o Kačátku, pískací kachničku, suprovou židli s krmicím pultíkem, krásné šatičky na jaro a co já vím, co všechno ještě! Jěžíšek byl na mě opravdu hodný.
Odpoledne přišla ještě jedna návštěva - Lukášek a jeho rodiče Terezka s Péťou. Moc ráda jsem se s nimi seznámila. Na památku jsme si všichni udělali společnou fotku.
V pondělí jsem pak s maminkou vyrazila na návštěvu do Třemblat, omrknout, co Ježíšek nadělil mým bratrancům a sestřenici Žofince. Podle toho, čím vším se mi pochlubili, museli být celý rok tuze hodní! A určitě už se podobně jako já těší na příští vánoce.
Snad se na ně bude těšit i maminka... Poslední dny ji trápí únava, která k tomu všemu přerostla v nějaké ošklivé bolení a teploty. Už druhý den polehává, bolí ji svaly a klouby, potí se a je celá taková zvadlá. Navíc to teď vypadá, že si to bolení našlo cestu i k tatínkovi - taky se sotva vleče. S kým já jenom pojedu na kočárkovou spací procházku?

24. prosince 2010 aneb Moje první vánoce

To je všude shonu! Babiččin a dědův domek se začal plnit dárečky ve vánočním balicím papíru a vůní vánočky. A mě do toho po nocích prohání bolestí můj rostoucí zoubek. Vůbec se kvůli němu s maminkou nevyspíme...
Včera jsme navečer vyrazili i s kočárkem na říčanské náměstí, na tradiční trhy s vánočními zpěvy. Sice už jsem byla po celém dni unavená a uondaná, takže jsem většinu vyjížďky prospala, ale i tak jsem myslím viděla a slyšela to hlavní. Maminka s tatínkem si dali svařené víno a pečenou bramboru s dresinkem a pozdravili se se všemi tetami, strejdy - a samozřejmě i s Žofinkou, Matějem a Ondrou. Všude to klouzalo, to víte, tající sníh začal s večerním chladem pořádně namrzat.
A dnes už jsou Vánoce! Za oknem, které z tatínkovy náruče každou chvilku omatlávám, sice od rána ošklivě prší, ale to mě nemůže otrávit. Za chvilku vlezu do kočárku a pojedeme na Jureček na vánoční punč, déšť nedéšť, ledovatka neledovatka. V restauraci na Jurečku bude hrát pan klavírista, útulně praskat oheň v krbu a líbězně cinkat nádobí. Všechno si to tam pořádně prohlédnu, jen co se v kočárku probudím.
A večer? Maminka bude všechny nabádat, že se všecičko musí stihnout tak, abych alespoň viděla rozsvícený stromeček s nadělenými dárky. Takže šup šup, převléknout se, zasednout k štědrovečerní večeři s babičkou, dědou, Julkou, Pěťou a maminkou s tatínkem, dojíst vinné placičky, salát, schovat se před Ježíškem v patře - a pak už se ozve zacinkání... a hurá ke stromečku!
Nebojte, moc dlouho ponocovat nebudu. Jen omrknu všechna ta světýlka na stromečku a nasaju všechny ty nové vůně a hned pošupajdím s maminkou do koupelny. A pak do hajan.

20. prosince 2010 aneb Klube se mi první zoubek!

Když mě dneska maminka koupala, zničehonic zavýskla. Zazdálo se jí totiž, že v mojí pusince zahlédla klubající se zárodek zubu. Mého prvního zubu!
Hned druhým výsknutím zavolala babičku Janu, aby zkušeným okem vše potvrdila. Netrvalo to dlouho a v horní koupelničce se nade mnou tísnili kromě maminky a stolku s vaničkou i babička a tatínek. Babička kovovou lžičkou začala šátrat po mých dásních, když tu najednou "ťuk!"...
Vypadá to, že není pochyb! V měkké dolní dásni se už schovává tvrdý a ostrý zub mlíčňáček. Kdypak asi vykoukne ven, abychom ho mohli vyfotit?

17. prosince 2010 aneb S nespavostí nejdál dojdeš?

Řeknu vám, to popolejzání je vážně báječná věc. Sice se zatím brzy unavím, ale když jsem odpočatá a čerstvá, doplazím se téměř k čemukoliv, co mě zaujme. Asi bych měla přiznat barvu, že hračky to zrovna nejsou. Zato ovladač na televizi nebo plastová lahvička s vodou, za těmi vyrazím skoro jako střela.
Když už jsme u té čerstvosti - mám dojem, že maminka už přestává brát mé noční brekavé probouzení sportovně. Že už jí opravdu, ale opravdu docházejí síly. Snažím se probouzet jen každé dvě hodiny, ale i to je zdá se příliš často. Vůbec to mám s tím spánkem nějaké nalevačku. Přes den usnu tak maximálně na dopolední půlhodinku a odpolední hodinku, jen výjimečně toho naspím víc.
Energie mi ale neubývá. S chutí radostně výskám a po všem chmatám, všechno si chci vzít do ruky, osahat nebo aspoň poškrabat - nádobím a květinami počínaje a časopisy a kojeneckými potřebami konče. S tatínkem jsme si dneska zase hráli s maňaskovým pejskem, a pak taky na vstávání do natažených nohou, což mě strašně moc baví. Vždycky zatnu bicepsy, tatínek mě tahem přizvedá a já se postavím se zapřenými patami na nohy - a občas si i poskočím! Hopsání je vůbec jedná z mých nejoblíbenějších činností. Představte si, že pohopsávám i při kojení. Třeba ze mě jednou bude skokanka!

10. prosince 2010 aneb Od včerejška už lezu!

Tak už mi převalování a natahování rukou nestačí. Jak maminka včera zdokumentovala na video, dala jsem se i do lezení. Sice mi to ještě moc nejde a docela mě to vysiluje, ale to se určitě zlepší. Mé první lezavé "meresjevské" krůčky - nebo chcete-li přitahovačky - se odehrály, když jsem se v Evině rouše snažila přesvědčit maminku, že ještě nemusím na kutě, i když už je čtvrt na devět večer.
Dnes ještě ukážu své lezivé kousky tatínkovi, který o ně včera přišel. Byl totiž na vánočním večírku s motokárami a přijel domů až po půlnoci. Ten se bude divit!

5. prosince 2010 aneb Už je mi sedm! (měsíců)

Včerejší oslava se opravdu vydařila. Maminka s babičkou si četli, kdy bych tak asi měla začít lézt. Z babiččinných zápisků o tom, jaké pokroky maminka dělala, když byla miminko jako já, se dozvěděli, že maminka začala lézt, když jí bylo sedm měsíců a dva týdny. Tak schválně - podaří se mi ji trumfnout?

4. prosince 2010 aneb Mám svátek a slavím ho porcí mrkvičky a hrou na debilku

Včera jsem poprvé dostala příkrmovou mrkvičku. Zítra oslavím 7. měsíc - a dnes? Dnes je přece den všech Barborek a Barunek, a tak budu celý víkend slavit a slavit. K svátku jsem dostala nejen další mrkvičku, ale také dvojí přebalení od tatínka. Docela mu to šlo. Škoda jen, že nemůžu v kočárku ven, ještě dobírám antibiotika a venku jsou závěje sněhu a mráz až hanba!
Mamika mě pořád napomíná, abych si nehrála na debilku. Víte, jak se to hraje? To objevíte, že můžete jazykem lovit za spodním rtem a tlakem jazyka ret a spodek pusy nadouvat. Tatínek říká, že mě tak vyfotí, tak vám ukážu, co že se to mamince nelíbí.
Odpoledne přijede děda Láďa s babičkou Helenkou. Už se na ně moc těším!