28. července 2011 aneb Běhám, ale spát nechci

Dlouho jsem vám nic nenapsala. A teď navíc jedeme na dovolenou, tak to taky nic psát nebudu. Nuže tedy alespoň pár novinek z posledních tři týdnů:
Obyčejné chození už mi přijde nudné, a tak raději běhám. Kvrdlám kotníkama a upaluju, jen se za mnou práší. Pomalu se osamostatňuju, a tak se nemusím pořád držet za ruku - ráda si odběhnu stranou a zkoumám, kde co roste, nebo co se děje za plotem.
Zkoušíme teď pozdější usínání, a tak chodím s tatínkem po večeři na procházku před spaním, abych se trochu unavila. Projdeme kolem švestkového stromu, zastavíme se u nasprejovaného obrázku medvěda na trafostanici, zkontrolujeme kačenky v rybníce - a když je nálada, piluju lezení do schodů s držením se zábradlí. Hrajeme hru na prolézání mezi nohama a taky na sprint do cíle, načež mě tatínek chytí a vyhodí do vzduchu. To se vždycky směju. Nesmí ale kolem proběhnout nějaký pejsek - to mám hned oči jen pro něj a peláším za ním. Pejsky miluju. A děti taky. Moc ráda se družím, i se staršími holčičkami z ulice. Rády se po mně opičí a dělají si z toho legraci - a to mě baví!
Taky nabírám nové a nové kilometry v cyklosedačce. Minulý víkend jsem jela s tatínkem a dědou Láďou na pískoviště do Kolovrat, kde se mi vždycky moc líbí. Tentokrát jsme pilovali lezení po úchytové stěně. A dneska jsem s maminkou jela až do Uhříněvsi...byla to tak dlouhá cesta, že jsem z toho nakonec v sedačce usnula.
Až do nedávna jsem rána trávila s tatínkem - pustil mi pohádku o Tipovi a Tapovi, oblékl mě a šli jsme do přízemí snídat a budit babičku. Ale teď si spánek kvůli pozdnímu usínání protahuju a tatínka jsem už několikrát zaspala.
A už opravdu všemu rozumím. Tomu, když mám něco položit, odnést, zahodit, když mám jít tam nebo zpátky, všecko vnímám a každou chvíli na něco ukazuju nebo poukazuju. A taky ráda slyším, jak se co jmenuje, a opakováním si to zasouvám do paměti. Však neuběhne ani pár měsíců a určitě ze sebe všechna ta slova začnu sypat...

5. července 2011 aneb Je mi 14 měsíců a už jím písek a kamínky!

Tak to vypadá, že jsem začala zlobit. I když vím, že některé věci dělat nemám, naschvál je provádím. Například srkat vodu z laviček na dětském hřišti nebo nabírat rukou písek a dávat si ho do pusy. Dneska jsem dokonce začala jíst i kamínky! Vůbec nepomohlo, že mi maminka i tatínek domlouvali a že mě i plácli... Za chvilku už jsem zas "hřešila".
Taky jsem se "rozpovídala". Od rána do večera všelijak budlikám a žvatlám a učím se nová slova. Například BIMBO podle slona na dece v kočárku, JEDE nebo ÁJA.
Zato se spaním mám zase potíž. Zatímco v druhé půlce června mě stačilo položit do postýlky a během chvíle jsem sama od sebe usnula, teď se mi usínání vůbec nedaří. Trvá to skoro hodinu a neobejde se to bez opakovaného breku a vylomenin v postýlce. Jak dlouho to asi potrvá?