31. srpna 2010 aneb Maminčin svátek v prodejně sanity a keramiky

Dneska jsem se opět vyspala do růžova, a to i přesto, že mě minulou noc tatínek s maminkou nechali ubrečet se až k usnutí, místo aby mě vyndali z postýlky a poskytli mi vše, čeho jsem se dožadovala. Představte si to - můj srdceryvný pláč jimi vůbec nepohnul...nebo to tak alespoň vypadalo.
Po probuzení jsem se s tatínkem i s maminkou pomazlila v jejich velké posteli a pak jsme vyrazili do Stodůlek prohlédnout si, jaké mají v jedné tamní prodejně obklady, dlažbu, vany, umyvadla a tak podobně. Maminka tam byla úplně ve svém živlu. To mě to tam zrovna moc nebavilo a tak jsem se radši s tatínkem projížděla venku, na čerstvém vzduchu, v kočárku.
Co mě naopak hodně baví, je cucání a cumlání. V posledních dnech cumlám vše, co mi přijde do pusy. Prsty, klouby, hračky...pusu mám neustále samou slinu - a když mě tatínek nosí a nedá si pozor, v tu ránu se začnu sápat pusou po jeho ruce a přisávám se: buď na jeho prst, nebo ruku nebo zápěstí - podle toho, co je zrovna nejblíž. Přisávám se samozřejmě i na babičku. A kdyby nebyli moji bratranci Ondra s Matějem a moje sestřenice Žofinka tak rychlí, určitě bych se během jejich dnešní návštěvy přisávala i na ně...No, třeba se mi to podaří příště :)

26. srpna 2010 aneb Den komára na čele

Včera i dnes jsem se po koupání pustila do usedavého pláče. Ba co víc, pro samý pláč bylo takřka vyloučeno, že bych se před spaním posilnila mlíčkem, nebo kojením uspala. Včera na mě přišlo brečení dokonce i po usnutí a přenesení do postýlky - možná proto, že už nespím v malé dětské přenosné postýlce-korbičce, ale v opravdové žbrdlinkové postýlce pro velká miminka. Všude dokola jsou plyšáci a nad postýlkou visí roztodivná kukaň s dalšími pidižvíky. Maminka s tatínkem dumají, čím ta změna může být způsobena. Za dnešní pláč možná může to, že mi na čelo sedl veliký komár, zrovna když jsem si lebedila v kuchyni ve svém oblíbeném modropuntíkatém houpátku, a notnou chvíli si tam lebedil a prováděl tam všelijakou neplechu. Nechal mi tam po sobě zarudlý flíček, který nejspíš svědí - s určitostí vám to nepovím, neboť z těchhle věcí ještě nemám rozum.
Také mě pořád ještě trápí pupínek na rameni po někdejším očkování. Stále se odmítá zahojit. I paní doktorka je z toho rozmrzelá. Měla bych už totiž dostat další očkování a tímto se to celé zdržuje. Ach jo, je ten život pořádná dřina...

23. srpen 2010 aneb Rekapitulace pro tatínka

Jen co se tatínek vrátil ze dvou služebních cest do zahraničí, hned jsem mu musela ukázat, co jsem se za ty dva týdny s maminkou naučila. Takže už ví, že si umím strčit do pusy jak levou, tak pravou ruku. Tedy nejen klouby prstů, ale i celé prsty. Někdy se mi přitom podaří vsunout si malíček až do nosánku, ale holt nikdo není dokonalý. Taky jsem mu předvedla, jak beru společně do obou rukou plyšáky visící nad houpátkem...prostě dám ruce k sobě a při troše štěstí jednoho nebo i dva "ulovím"... Taky si různě zkouším cucat jazyk nebo horní patro - a dělám u toho patřičně legrační obličeje.
Ruce mě fakt baví - beru do nich i různé cucací hračky - a šup s nimi hned do pusy! Jen ten dudlík mi nejede a nejede. Vůbec nemá zajímavou chuť. Je to ble ble.
Mumlání mi jde stále lépe a lépe a když mi maminka po koupání masíruje nožičky, spokojeně kníkám a vejskám.
V rámci koupání už dokonce trénujeme stoupání si na nožičky - maminka mě položí do kleku do vody a mě vám to bůhvíproč nutí zapojit chodidla a lýtka a zvedat se do stoje. Pořád samozřejmě s maminčinou pomocí.
V leže na bříšku už jsem hotová přebornice. Zvedám se na rukách a rozhlížím se po okolí, ba dokonce šoupu nožičkama a prakticky se milimetr po milimetru snad i sunu vpřed. Nebude to dlouho trvat a můj plíživý úprk bude nezadržitelný!
Před dvěma dny jsme byli navštívit Kačenku a její rodiče Jarouška a Martinku v Nučicích. Byl tam i kamarád Ondrášek a jeho rodičové Jiřík a Simča. Hezky jsme si s Kačenkou pohráli, ukázala mi svou novou skluzavku a taky nafukovací bazén. Vůbec se mi pak u nich doma nechtělo usnout, nejradši bych ještě všechny ty nové věci objevovala...a tak na mě musela chudák maminka vyzkoušet všechny své uspávací triky, čímž přišla o nejhezčí část večera - grilování. Budu jí muset slíbit, že příště už usnu raz dva!
A ještě něco je nového: už mám nachystané povlečení do mé nové postýlky, v které už brzo budu spát. Koupila mi ho maminka a kromě něj mi pořídila i velkého plyšového psa a spoustu dalších hraček. Hned jak postýlku vyzkouším, napíšu vám, jak se mi v ní spalo.

9. srpna 2010 aneb Tříměsíční lékařská prohlídka s 5400 gramy

Mohla bych vám to ukázat napsané v mé kojenecké průkazce, ale raději vám to povím. Byla jsem dnes s maminkou na kontrole u paní doktorky, ověřit, jestli rostu a moudřím, jak se patří... Paní doktorka mi změřila hlavu, obvod hrudníku a vůbec mě tak nějak povšechně prohlédla. A samozřejmě prohlásila, že se mám čile k světu - nic jiného se snad ani nedalo čekat! Vždyť už měřím 59 centimetrů a váha mi ukázala celých 5 kilo a 400 gramů k tomu!
Maminka mi za odměnu koupila několik nových oblečků, tak už se těším, až si je vyzkouším...

7. srpna 2010 aneb 3 měsíce utekly jako voda

Venku leje jako z konve, maminka je zrovna na nákupu a mně se chce spáááááát... ty tři měsíce života mě taaaak unavily... No jen si to představte, naučit se takovou spoustu věcí za tak krátkou chvíli! Zrovna jsem si říkala, že bych už si měla udělat nějaký seznam.
Zvládám leh na zádech. I na bříšku. I na bříšku podepřená rukama. Kopu a dupu. Mávám rukama. Krauluju a šermuju rukama. Udržím vzpřímenou hlavu. V leže na bříšku zvedám hlavu. Otáčím hlavu sem a tam, především když mě nosí v klubíčku. Pozoruju věci a otáčím se za nimi očima i hlavou. Prohlížím si ruce. Cucám si levou ruku. Rukou se dotýkám druhé ruky. Ruce spojuju prstama jako k modlení. Chytám a držím v prstech kroužky na hraní. Usmívám se. Natahuju k pláči, ale umím to zastavit. Vydávám různé zvuky a brebentím jimi, mám-li dobrou náladu. Po vyspání se protahuju. Umím i krásně zívat. A v plenkovém přeboru už jsem postoupila do třetího kola, k plenkám s obrázkem holčičky!
Spím přes celou noc, až k do šesté ranní, s krátkou přestávkou někdy kolem třetí nebo čtvrté hodiny. Přes den je to slabší, omezuju se na sporadické šlofíčky. A strašně ráda se nechávám nosit - a běda, když se nikomu nechce mě vzít a projít se se mnou v náručí...
A taky jsem se docela rozcestovala, autem, a dokonce i vlakem - s maminkou už jsme několikrát byli i s kočárkem v Praze a také v Uhříněvsi.
Jinak, dudlík mi pořád nic moc neříká...to si vážně radši cumlám ty prstíky na levačce. Tatínek se bojí, že si je jednou sním...tak uvidíme.
http://www.facebook.com/video/video.php?v=149232745087774

3. srpna 2010 aneb Týden testování hlasivek

Už je to tak! Když jsem si v minulých týdnech dostatečně vyzkoušela několik druhů pláčů, od myšího pískání přes nešťastný křik až po unavený brekot, řekla jsem si, že je na čase v hlasovém tréninku trošku pokročit. A přejít na jemnější techniku.
A tak v těchto dnech překvapuju maminku i tatínka svými prvními "monology". Jsou to sice ještě neumětelské pokusy o vydávání zvuků, ale jsem na ně náležitě pyšná. A dokonce to vypadá, že mi tatínek s maminkou rozumějí.
Tak třeba tuhle před koupáním jsem se vysloveně rozpovídala. Tatínek mi kousek té řeči natočil na památku na video a už teď se těším, až se na to za deset dvacet let podívám. I s maminkou si povídám. Trávíme spolu milá dopoledne plná úsměvů, jejího povídání a mých "odpovědí".