26. června 2011 aneb Už vás všechny poznám

Včera jsme na zahradě slavili narozeniny strejdy Ondry a při té příležitosti grilovali moc dobré masíčko. Nebojte se, držela jsem se od grilu dál a nic se mi nestalo. Ani tetina Ajka na mě neútočila, a tak jsem prožila další usměvavý den. A co víc, všechny jsem překvapila, když jsem podle jmen dokázala ukazovat na správné rodinné příslušníky. I tety Péťu a Julku jsem poznala a ukázala na ně!
Na dobrou noc jsme si tentokrát před koupáním pustili místo Krtečka pohádku o Tipovi a Ťapovi. Taky se mi moc lbil, je v ní hodně zvířátek.
A jaké další novoty umím? Umím se točit dokolečka. V knížkách poznám žábu (Ba!), kravičku (Bů!), pejska (Apf!), smutného Ivánka i zajíce, motýlky, včely (Zzz!), kočičku (Tči-tči-tči!) a celou řadu dalších zvířat a věci. Věci, které mě zajímají, umím vybrat mezi ostatními a umím je přinést. Taky umím navlékat děravé plastové kolečko na tyčku - i když to třeba zprvu nejde. A začínám zvládat i slézaní schodů bokem, přidržujíc se zábradlí. Ale tatínek mě při tom raději jistí, kdybych se zapomněla pořádně držet nebo kdyby mi ujela noha. Přeci jen, jsou ty schody velikáááánské!

19. června 2011 aneb Miluju písek, kamínky, knížky a Krtečka

Je to tak. Nejraději ze všeho beru do ruky kamínky a někam je přemísťuju. Ale ráda přemisťuju i další věci. Knížky. Kastrůlky z kuchyně. Dřevěné kostky. Prostě ráda věci odněkud vyndavám, nebo je naopak na nějaké místo pokládám. Taky se ráda hrabu v písku, v suchém i v mokrém.
Maminka s tatínkem se smějí tomu, jaké dělám neustále grimasy. Úplně nejradši ze všeho se kaboním, případně se zakaboním a funím do toho nosem, což je napodobení smrkání. Mračení mě baví. Ale stejně tak se ráda chechtám a dělám baf!...
S tatínkem trénujeme chůzi ze schodů a do schodů - samozřejmě popředu. Učí mě držet se zábradlí, což mu chytře poradila babička. Jde mi to, jako bych to uměla od malička... tak snad to budu brzo umět!
Taky jezdím s malým proutěným kočárkem po přízemí a zkouším překonávat prahy. Naštěstí mám už dost síly - trénink z tlačení velkého kočárku se mi vyplácí :)

9. června 2011 aneb Bude ze mě knihomolka?

Tak už jsem si myslela, že vám víc psát nebudu. Věci se dějí tak rychle, že je ani nestíhám zaznamenávat. Ale dobrá, udělám ještě výjimku...
Po pár probrečených nocích, kdy se mi nedařilo usnout kvůli rostoucí stoličce, opět nastaly dny plné pohody. Usínám téměř hned po uložení, takže si maminka může u večeře trochu vydechnout. A přes den? Přes den jsem učiněné zlatíčko!
Ráno trávím s tatínkem - po probuzení mě k němu maminka odnese, aby mne oblékl. Vstáváme tak spolu - on se obléká, pak čistí zuby mně i sobě, pak jdeme dolů, kde mi chystá snídani, zatímco já si hraju s babičkou. Nejradši mám, když si ukazujeme v knížkách a vyprávíme podle nich. Tatínek mi namaže chleba, nakrájí ho na kostičky, udělá čaj s trochou džusu a než jde do práce, přebere od babičky štafetu, aby se i ona mohla po ránu "nastartovat". S tatínkem, babičkou i maminkou si prohlížím knížky, které jim jednu po druhé nosím. Nejradši mám o Teddym - umím ukázat, jak se češe, jak se obouvá - a taky umím mručet na znamení toho, když je na obrázku na nočníku a tlačí. Pak mám ráda knížku o dědovi, co zasadil řepu a tahal ji spolu s celou rodinou ven. Zapomenout nesmím ani na knížku o zajících - malém, velkém, hubeném, tenkém, veselém a smutném - u veselého se chechtám jako on. A pak je tu samozřejmě knížka o kuřátku v poli a o Krtkovi, ty taky miluju.
Krtek je mým hrdinou už asi dva týdny - tatínek mi ho pouští občas při snídani a mamínka zase při večeři, abych lépe jedla. Moc moc se mi líbí a už skoro umím říct "Haťák!"...
A co ještě umím? Ukazovat rukou a dlaní, jak dělá motýlek. Říkat "bác", "hele", "haló", mračit se a smát se až k chechtání. Velkým lákadlem je pro mě televizní ovladač a vůbec tlačítka všeho druhu. A kdybyste viděli, jak se mi líbilo na pískovišti v Kolovratech!
No, už vás nebudu vyčerpávat, je toho prostě spousta. Když budete hodní, zase se s vámi o nějaké své zážitky podělím. A teď už dobrou noc...