20. května 2011 aneb Ťapu, chňapu, podávám

Ta chůze, to je teda věc! Už mě ani nemusíte držet. Tedy pokud se zrovna nepřijdu opřít o vaše kolena a pomazlit se. Většinu dne tak trávím tím, že chodím z místnosti do místnosti, tu a tam se opírajíc o nábytek. Když mě to omrzí, ukážu rukou, že chci ven na zahradu, anebo na druhou stranu na terasu nebo do ulice. Musíte mi totiž pomoct po schodech.
I po těch schodem bych nejradši šla už jen po svých. Odbourala jsem slézání schodů pozadu a už už zvedám nohy, jakože schody sejdu jako dospěláci. Děláme s tatínkem obří "ťáááp", "ťáááp", "táááp"...dolů, i pak nahoru.
A pořád se všemu směju. Zubím se na celé kolo a moc ráda se učím - to když si s maminkou, babičkou nebo tatínkem něco řekneme a pak to dokolečka opakujeme. Jako třeba podávání hračky a slova "Na!" a "Děkuju!". Tatínek mi půjčuje na hraní a na házení tenisáky - a tak můžeme procvičovat "Hop!"
A zítra se chystáme do Děčína - maminka a tatínek pojedou na bruslích a já v kočárku - to jsem zvědavá, jak nám to spolu půjde :)

15. května 2011 aneb S dobrou náladou je život fajn!

V pátek bylo třináctého, ale jediným negativem, které ten den přinesl, byla prohra našich hokejistů se Švédy. Do finále MS tedy nepostoupili.
Jinak se od rána do večera na všechny okolo zubím. Široký úsměv mě teď provází skoro na každém kroku. Jakmile ráno vidím tátu, zubím se. Hned jak mě táta nebo babička posadí na hopsacího oslíka, zubím se. Když se mnou máma začne dělat blbiny, zubím se a na střídačku se zajíkám smíchy.
Včera mě tatínek zase vzal v kočárku vlakem do Uhříněvsi, odkud jsme se pěšky vraceli přes Kolovraty do Říčan. Trochu mě sice budil kašel, který se mi před pár dny vrátil, ale jinak jsem cestu krásně prospala.

Odpoledne jsme pak byli na cyklovýjezdu s cruiserem. Hezky mě udrncal, takže jsem si dala šlofíka ještě za jízdy. Nejeli jsme nikam daleko, jen do říčanského lesa. Když jsem se probudila, asi mi přes nos přeletěl nějaký lesní bubák - protože se mi najednou v cruiseru přestalo líbit a celou cestu zpátky jsem probrečela. Ani občasné zastávky na ťapání po cestě nepomáhaly...sice jsem plakat přestala, ale jak jsme se zase přiblížili ke cruiseru, spustila jsem na novo. Naštěstí jsme to domů měli kousek a já mohla cruiser brzy nadobro opustit a dopřát si zase dobrou náladu.
Dneska je neděle a od rána mám zase samé srandy. Kromě skákacího oslíka mě teď nejvíc baví následující:
1) chodit za ruku na zahradu, nejlépe na vyhlídku v její zadní části
2) chodit do schodů a ze schodů čelem, za ruku - zvedám nohy jako čáp
3) obcházet stůl v obýváku nebo houpačku a lavičku na zahradě
4) mazlit se s pípacím plyšovým kuřetem, mini-panenkou a vůbec se vším

A taky už umím pít z lahvičky s brčkem!

Vzpomínka na 7. května 2011 aneb Oslava mých prvních narozenin

Oslava mých prvních narozenin byla prostě parádní!
Co bych se dlouze rozepisovala - koukněte se na fotky.

5. května 2011 aneb Slavím - Je mi přesně 1 rok!

I když oslava bude až o víkendu, už dnes k ní mám ten největší důvod: přesně před rokem jsem se totiž narodila! A stejně jako tehdy, i dnes je krásně, od rána svítí sluníčko, takže je na světě hezky. A co už všechno umím?
Chůze: bez opory zvládám stále delší a delší trasy - a hrozně mě to baví. Nejradši trénuju na zahrádce mezi lavičkou a podpěrami větví, a pak doma kolem stolu a podél nábytku. Pochopitelně si pořád ráda jen tak zalezu po čtyřech, například do schodů. A zvládám i sama slézt z postele nebo z gauče, aniž by to skončilo bolavým pádem.
Ruce: jemnou práci prstů nadále trénuju na klíčku ve skřínce v obývacím pokoji. Umím uchopit celou řadu věcí, otáčet jimi, zvedat je - dokonce umím oběma rukama vzít míček a udělat hop! V prstech dokážu celkem zdařile drtit křupky - to mě obzvlášť baví... A zdokonaluju napodobování telefonování mobilem - tuhle jsem si dokonce dokázala otevřít maminčino mobilní "véčko"!

1. května 2011 aneb První máj s pusinkou a chozením bez držení

Včera večer jsme byli v Třemblatech u Žofinky, Matěje a Ondry oslavit opékáním buřtů a klobás čerodějnice. V noci pak pěkně pršelo a bouřilo. No, i kdyby nebouřilo, určitě bych nespala o mnoho lépe než se mi "podařilo" - opět jsem tedy trávila noc u maminky v posteli, polospící polobdící, uklidňující se neustálým kojením.
Dnešek jsme pak strávili z velké části s dědou Láďou a babičkou Helenkou. Přijeli do Říčan a zatímco já byla na procházce v kočárku, tatínek si s dědou zahráli tenis. Pak jsme si u tenisových kurtů všichni, i s maminkou a babičkou Janou, dali obídek. Já vyzkoušela místní klouzačku a další atrakce pro děti a když jmse byli všichni posilnění, šli jsme procházkou na návštěvu k tetě Péťě a strejdovi Ondrovi, na cheese cake. To byste koukali, jak jsem u nich v obýváku procvičovala chůzi! Už ujdu bez držení i několik metrů - jen mě pak někdo musí chytit...