Jako třeba dneska - po dopolední hodince a půl mě tatínek vzal odpoledne na vélikánskou projížďku do lesa za Marvánek. Sice jsem většinu z té dvou a půl hodiny prospala, ale kdo by si v teplíčku pod dekou na čerstvém voňavém lesním vzduchu nezdříml? Tatínek dokonce našel u cesty nějaké houby. Babička je jistě dá do nějaké dobré polívčičky.
Rána mám teď obzvláště usměvavá...hrajeme si s maminkou berany berany duc a pak také "na lítání" a "na houpání". Co chvilku se ze zad překulím na bříško, jen ta levá ruka mi pořád zůstává pod bříškem... budu muset natrénovat její včasné vysunutí. Nejvíc mě ale baví krčení a přitahování nožiček k bříšku a pak taky dupání nohama. Babička, tatínek i maminka mě vždycky drží a já už skoro cupitám a šlapu chodidlama po posteli, po stole...no prostě podle toho, nad čím se zrovna vznáším. To je vám legrace! Našlapuju jen tak, zlehýnka, kam špičkama dosáhnu, ale moc mě to baví.
S dudlíčkem jsme pořád kamarádi. To ale neznamená, že bych snad šidila své oblíbené lízací hračky a chrastítka, nebo snad svoje prstíky - tu mám v puse to, tu zase ono.
Večer před koupáním mi babička přinesla ukázat nočník. To vám je zajímavá věc! S její pomocí jsme zkoušeli, jak se na tom sedí - no byla jsem vám z toho tak rozrušená, že jsem se pak při koupání ve vaničce uvolnila víc než bylo zdrávo. Tatínek ale všechno vydrhnul, maminka mě sprchou omyla dočista, a tak je možné, že se mi o mém prvním kontaktu s nočníkem bude zdát. A když ne, tak se mi třeba bude o nové cinkající a blikající kravičce, anebo o chrnícím plyšovém medvídkovi...
Zítra jedeme na oběd k dědovi Láďovi a babičce Helče, tak jim musím ukázat, jak jsem od posledně vyrostla. Snad nám na cestu nebude už pršet.
