30. ledna 2011 aneb Couvání taky není k zahození

Včera jsme byli já, maminka, napůl vyléčený tatínek, babička a strejda Martin s tetou Julkou na procházce kolem Jurečku, kterou jsme zakončili návštěvou u strejdy a tety doma. Mohla jsem tak ozkoušet, jaké to je se plazit po koberci s dlouhým vlasem. Bylo to jako na travičce. Všechno jsem tam pořádně okoukla a přitom jsem objevila nový pohyb: couvání.
Hned dneska jsem si ho připomněla, když jsme s tatínkem koukali na Drtivou porážku. Já tedy koukala jen po očku, mnohem víc mě bavilo šmejdit po podlaze a objevovat skrytá zákoutí televizního pokojíčku, především to s vysavačem. Mohla jsem si tak couvání pořádně procvičit - hezky se rukama odrážet v poloze na bříšku směrem zpátky...a ještě jednou.
Po snídani jsme potom procvičovali vstávání z kleče u vysoké matrace na nohy. Tatínek mi samozřejmě dává na obě strany záchranu. Ani se mu nedivím, že se bojí. Před snídaní jsem se z matrace skulila tak nešikovně, že kdyby mě nezachytil, natloukla bych si o parkety. Budu muset na té své koordinaci ještě zapracovat...

23. ledna 2011 aneb Kašlu na sníh

Tak teploty už snad odešly. Jen kdybych už měla pokoj také od toho kašle a rýmy. Vysavač bzučí několikrát denně naplno. A kuckáme už zase celá rodina. Taky opět napadl sníh, zima zdá se nabrala novou sílu. Nejhezčí je to v lese, kam v pracovních dnech jezdím s dědou Honzou na kočárkovou spací procházku.

22. ledna 2011 aneb Poprvé sedím ve své židličce

Třebaže jsem dnes měla v plánu jet s maminkou na pohotovost, nic z toho nakonec nebylo. Nekonečné horečky, které mě sužovaly už šest dní, nakonec polevily. Tak dlouho jsme to odkládaly, až nejhorší příznaky pominuly. Teď už jen bavit se kašle a žluté rýmy a bude zase dobře.
Protože už se sama zvedám z lehu na bříšku na kolínka a protože v lehátku co chvíli neposedně měním leh v sed, rozhodl se tatínek s maminkou, že mi sestaví mou stolovací židličku, kterou jsem dostala k vánocům od dědy Láďi a babičky Helenky.
Jen co jsem do židličky zasedla, hned se mi v ní zalíbilo. Krásně z ní vidím, co kdo dělá, a tak jsem při obědě mohla pozorovat, jak zbytek rodiny jí.
Život je vůbec plný zajímavých věcí. Můžu si pozorně prohlížet svoje ručičky a prsty, koukat, jak se pokrčují a otáčejí, a brát do nich nejrůznější věci. Můžu se opřít o ruce a na kolínkách pérovat dopředu a dozadu podle libosti, anebo se doplazit pro libovolnou hračku.A taky se na kolínkách můžu zvednout a rukama se opřít o matraci a v tomto polostoji zkoušet, jak moc mě nožky unesou. Myslím, že do měsíce bych mohla vyzkoušet první krůčky. Nejpozději do dvou...

20. ledna 2011 aneb Už zase válčím s nachlazením

Nenechte se mást mými úsměvy a brebentěním. Už několik dní mám totiž vysokou teplotu a zápasím se zahleněnými dýchacími cestami. Ano, už zase.
Ano nevím, jestli jsem se nachladila při lezení po podlaze nebo při procházce, nebo jestli na mě někdo prsknul nějaký ten chrchlací bacil. Jisté je to, že mám zase plný nosík rýmy a zanešený krk - a dneska možná už i průdušky.
Ani já, ani maminka kvůli tomu v noci pořádně nespíme, je to k uzoufání. Čípky sice zanícený nosohltan celkem uvolňují, ale přesto se dnes chystáme k paní doktorce, aby všechno zkontrolovala a dohlédla na rychlé vyléčení. Včerejší návštěva v ordinaci bohužel skončila fiaskem, protože v čekárně bylo i před koncem ordinační doby tolik miminek, že by na nás nevyšla řada, ani kdyby paní doktorka přetahovala o hodinu. Snad dnes pořídíme lépe...

15. ledna 2011 aneb Další level - spím v hluboké postýlce

Můj život je neustálá změna. Sotva jsem si zvykla na dva vykouklé dolní zoubky, už musím snášet bolest z klubajících se horních. Sotva jsem se naučila opírat o ruce a zvedat se na nich, už mi mou mělkou postýlku předělávají na hlubokou, ze které vůbec nemám rozhled po místnosti. Prý abych náhodou nepřelezla a nevypadla.
Naštěstí můj život nejsou jen samá příkoří. Třeba příkrmy - maminka mi je dělá pestré, jednou kašička, jindy čerstvě namixovaná přesnídávka z jablíček nebo borůvek, tu tohle, jindy zase něco jiného. Zapatlaná jsem ovšem pokaždé od hlavy až k patě, bryndáček nebryndáček.
Protože už se plazím víc než obstojně, můžu šmejdit i po celé místnosti, a někdy i z pokoje do pokoje. Třeba dneska ráno jsem tatínkovi v pokoji vysunula šuplík a jen málo chybělo, abych nakoukla dovnitř. Taky si hrajeme s míčkem, co jsem dostala k vánocům, a s golfovým míčkem, který na plovoucí podlaze pěkně rachotí, což mě baví. Kdypak asi nahradím plazení lezením po kolenou?

12. ledna 2010 aneb Papa, nene, kvííííííííííííí

Určitě si vzpomínáte, jak jsem o vánocích vesele žvatlala. Ty časy jsou pryč. Teď mě mnohem víc baví kníkání všeho druhu. Nejradši pískám - pochopitelně ne na prsty, jen hlasivkami. Dnes jsem to sice proložila tichým klapáním rtů alá "papa-papa", jinak jsem ale celý den kvíkala a řičela.
Včera jsem s maminkou opět byla na návštěvě Na Vysoké, kde se maminka a já kamarádíme s několika dalšími mrňousi a jejich maminkami. Moc se mi tam líbilo, jsem ráda, když mám nějaké povyražení a změnu.
Jako například když přijedou bratranci a sestřenice z Třemblat, jako včera, kteří kolem mě neustále skotačí a povykují. Nebo jako když přijede na návštěvu děda Láďa, který na mě neustále dělá zvuky a legrační obličeje a leze ke mně po kolenou.

1. ledna 2011 aneb Nový rok, kolínka a novinky o zoubcích

Tak už začal nový rok! Jeho oslava patřila v podání naší chřipkou zdecimované rodinky k těm nejdecentnějším v historii, jen se polehávalo, prohlížely se fotky a čekalo se na drobný půlnoční přípitek. Ale aspoň jsme se do nového roku probudili všichni čilí a plní energie. Tedy, až na tatínka, ten je pořád nějaký rozlámaný a bolavý, sotva "leze".
Já jsem si hned od rána vzala na starost brebentění a chechtání. Maminka na mě dělala "baf!" s peřinou a to mě hrooozně baví. Tatínek a babička mě pořád zkoušejí postavit na kolínka, abych se nemusela plazit po stehnech, ale zatím v takovém postoji vydržím jen pár zhoupnutí a zase se uvelebím na bříšku a plazením vyrazím, kam se mi zrovna chce.
Z dolní dásně už mi na svět opatrně vykukují bělounké růžky obou avizovaných zoubků. Však jejich ostrost hned vyzkouším při žvejkání a cumlání chlebové kůrky, kterou od babičky dostávám za odměnu. To je vám taková dobrota, že mívám drobky až na zádech!