1. února 2011 aneb Třetí den za volantem

Pamatujete si, co jsem dostala od babičky Jany k vánocům? No přece barevné plastové vozítko se spoustou tlačítek, které vydává nejroztodivnější zvuky. A protože už mi sezení docela jde, nastal čas vozítko vytáhnout na světlo a vyzkoušet. Sama na něm pochopitelně ještě nejezdím, naši mi dávají záchranu, abych se náhodou stranou neskácela na zem. Ale i tak si za volantem připadám důležitá a užívám si rozhled.
Taky si hraju s panenkou, kterou mi tatínek vyndavá z kočárku - má supr gumově ohýbací nohy (ta panenka, ne tatínek). Ale ze všeho nejradši kramařím. Pátrám, kde co je, odkud se dá co stáhnout na zem a tak podobně. Jako třeba noviny a časopisy, které má babička s dědou v rohu u sedačky. Co chvíli se jich zmocním a cupuju je.
A taky se už umím pěkně vztekat. Jako třeba dneska při koupání - jakmile není po mém, natruc se rozpláču a jen stěží jsem k utišení. Ale nebojte, takovéto slabé chvilky mám jen výjimečně. Jinak si maminka s tatínkem libují, jaké jsem klidné a hodné miminko!