To stavění se na nohy mi byl čert dlužen! Kdykoli si jen pomyslím, že už to zvládám levou zadní a nemusím se držet nebo soustředit na rovnováhu při opírání se, skončí to nekoordinovaným pádem. A že jich za poslední dny bylo!
Při jednom z nich jsem si včera (nebo už předevčírem?) přivodila pořádnou barevnou bouli na čele nad pravým okem. To víte, zeď u postele v ložnici je tvrdá a neústupná - a mně se holt smekla ruka.
Jinak mám ale ruce moc a moc šikovné - už zvládám jak "bác-bác", "malá-malá", "paci-paci" a tleskání všeho druhu, tak (byť jen výjimečně) "pá-pá". A když se mě zeptáte, kde je rádio, případně kde je zvoneček, vždycky se otočím tím správným směrem. No nejsem navzdory všem těm pádům šikovná?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat