Tak už jsem si myslela, že vám víc psát nebudu. Věci se dějí tak rychle, že je ani nestíhám zaznamenávat. Ale dobrá, udělám ještě výjimku...
Po pár probrečených nocích, kdy se mi nedařilo usnout kvůli rostoucí stoličce, opět nastaly dny plné pohody. Usínám téměř hned po uložení, takže si maminka může u večeře trochu vydechnout. A přes den? Přes den jsem učiněné zlatíčko!
Ráno trávím s tatínkem - po probuzení mě k němu maminka odnese, aby mne oblékl. Vstáváme tak spolu - on se obléká, pak čistí zuby mně i sobě, pak jdeme dolů, kde mi chystá snídani, zatímco já si hraju s babičkou. Nejradši mám, když si ukazujeme v knížkách a vyprávíme podle nich. Tatínek mi namaže chleba, nakrájí ho na kostičky, udělá čaj s trochou džusu a než jde do práce, přebere od babičky štafetu, aby se i ona mohla po ránu "nastartovat". S tatínkem, babičkou i maminkou si prohlížím knížky, které jim jednu po druhé nosím. Nejradši mám o Teddym - umím ukázat, jak se češe, jak se obouvá - a taky umím mručet na znamení toho, když je na obrázku na nočníku a tlačí. Pak mám ráda knížku o dědovi, co zasadil řepu a tahal ji spolu s celou rodinou ven. Zapomenout nesmím ani na knížku o zajících - malém, velkém, hubeném, tenkém, veselém a smutném - u veselého se chechtám jako on. A pak je tu samozřejmě knížka o kuřátku v poli a o Krtkovi, ty taky miluju.
Krtek je mým hrdinou už asi dva týdny - tatínek mi ho pouští občas při snídani a mamínka zase při večeři, abych lépe jedla. Moc moc se mi líbí a už skoro umím říct "Haťák!"...
A co ještě umím? Ukazovat rukou a dlaní, jak dělá motýlek. Říkat "bác", "hele", "haló", mračit se a smát se až k chechtání. Velkým lákadlem je pro mě televizní ovladač a vůbec tlačítka všeho druhu. A kdybyste viděli, jak se mi líbilo na pískovišti v Kolovratech!
No, už vás nebudu vyčerpávat, je toho prostě spousta. Když budete hodní, zase se s vámi o nějaké své zážitky podělím. A teď už dobrou noc...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat