pátek 10. září 2010

10. září 2010 aneb Dudlík nade vše a konec bříškobolu

Jak já jsem se jen mohla dřív bez toho dudlíku obejít? A proč jen mi nechutnal? Dneska bez něj nedám ani ránu a cumlám ho snad ještě radši než svoje prsty...
Ani on mi však v minulých dnech nepomohl, když jsem musela překonávat bolení v bříšku, kde se mi hromadilo cosi, co mělo už dávno být venku. Ať jsem se kroutila, jak jsem se kroutila, ať jsem pláčem svolávala všechny strážné andílky, jak jen jsem mohla, nic nepomáhalo. Jen tatínek s maminkou pomalu přicházeli o sluch podivujíce se, jak mi v těchto dnech zesílil hlas. Naštěstí se mamince podařilo tuto mou nesnáz přemoci, a tak se včerejšek již obešel bez bolestivého breku a křiku.
Na dnešek jsem se krásně vyspala a mohla jsem jít paní doktorce ukázat, jak se mi hojí nezbedné hnisavé ramínko. Vyšlo bohužel najevo, že moje bolístka ještě není zdaleka zahojená. Dostala jsem do ramínka ošklivou injekci - no bolelo to ukrutánsky. Tak mi držte za týden na kontrole palce, snad už to bude v pořádku!

Žádné komentáře:

Okomentovat