Pořád by mě někam pokládal a odkládal, nejlépe na moji hrací deku s pískacími a šustícimi plyšáky, anebo na postýlku v přízemí, kde mi pak pouští melodie z plastového autobusu nebo z mašinky.Svoje mluvicí dovednosti jsem v poslednch dnech rozšířila o nový prvek, kterým rozesmívám okolí - dělám pusou ze slin bubliny a ty kombinuju s prděním na pusu, až mi při tom sliny lítají kolem. Jinak se mi už skoro daří vyslovovat "nééééééé" a musím si pochválit, že mi docela slušně zesílil hlas.
Taky už skoro bez dopomoci zvládnu překulení se ze zad na bříško. Stačí jen šikovně pokrčit nohu, přehodit ji přes druhou a pak zatnout svaly a hup! - no, ještě to budu muset trochu trénovat, aby to bylo dokonalé a abych to uměla na obě strany. Ale není kam spěchat.
Největší pozornost pořád ještě věnuju své puse - cokoliv se mi podaří uchopit do jedné ruky, do druhé ruky, případně do obou najednou, to hned přisouvám k puse a ochutnávám... plyšáky, plastové hračky a chrastítka, kousky oblečení, prostě co se namane - a když není nic po ruce, ochutnávám aspoň ty ruce. Dokonce se jsem se rozhodla vzít v rámci ochutnávání na milost i dudlík - ale nemyslete si, že s ním tím pádem budu od teďka nadobro kamarádka. Ještě si to jeho cumlání hezky rozmyslím!
Žádné komentáře:
Okomentovat