Ta chůze, to je teda věc! Už mě ani nemusíte držet. Tedy pokud se zrovna nepřijdu opřít o vaše kolena a pomazlit se. Většinu dne tak trávím tím, že chodím z místnosti do místnosti, tu a tam se opírajíc o nábytek. Když mě to omrzí, ukážu rukou, že chci ven na zahradu, anebo na druhou stranu na terasu nebo do ulice. Musíte mi totiž pomoct po schodech.
I po těch schodem bych nejradši šla už jen po svých. Odbourala jsem slézání schodů pozadu a už už zvedám nohy, jakože schody sejdu jako dospěláci. Děláme s tatínkem obří "ťáááp", "ťáááp", "táááp"...dolů, i pak nahoru.
A pořád se všemu směju. Zubím se na celé kolo a moc ráda se učím - to když si s maminkou, babičkou nebo tatínkem něco řekneme a pak to dokolečka opakujeme. Jako třeba podávání hračky a slova "Na!" a "Děkuju!". Tatínek mi půjčuje na hraní a na házení tenisáky - a tak můžeme procvičovat "Hop!"
A zítra se chystáme do Děčína - maminka a tatínek pojedou na bruslích a já v kočárku - to jsem zvědavá, jak nám to spolu půjde :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat