V pátek bylo třináctého, ale jediným negativem, které ten den přinesl, byla prohra našich hokejistů se Švédy. Do finále MS tedy nepostoupili.
Jinak se od rána do večera na všechny okolo zubím. Široký úsměv mě teď provází skoro na každém kroku. Jakmile ráno vidím tátu, zubím se. Hned jak mě táta nebo babička posadí na hopsacího oslíka, zubím se. Když se mnou máma začne dělat blbiny, zubím se a na střídačku se zajíkám smíchy.
Včera mě tatínek zase vzal v kočárku vlakem do Uhříněvsi, odkud jsme se pěšky vraceli přes Kolovraty do Říčan. Trochu mě sice budil kašel, který se mi před pár dny vrátil, ale jinak jsem cestu krásně prospala.
Odpoledne jsme pak byli na cyklovýjezdu s cruiserem. Hezky mě udrncal, takže jsem si dala šlofíka ještě za jízdy. Nejeli jsme nikam daleko, jen do říčanského lesa. Když jsem se probudila, asi mi přes nos přeletěl nějaký lesní bubák - protože se mi najednou v cruiseru přestalo líbit a celou cestu zpátky jsem probrečela. Ani občasné zastávky na ťapání po cestě nepomáhaly...sice jsem plakat přestala, ale jak jsme se zase přiblížili ke cruiseru, spustila jsem na novo. Naštěstí jsme to domů měli kousek a já mohla cruiser brzy nadobro opustit a dopřát si zase dobrou náladu.
Dneska je neděle a od rána mám zase samé srandy. Kromě skákacího oslíka mě teď nejvíc baví následující:
1) chodit za ruku na zahradu, nejlépe na vyhlídku v její zadní části
2) chodit do schodů a ze schodů čelem, za ruku - zvedám nohy jako čáp
3) obcházet stůl v obýváku nebo houpačku a lavičku na zahradě
4) mazlit se s pípacím plyšovým kuřetem, mini-panenkou a vůbec se vším
A taky už umím pít z lahvičky s brčkem!
Žádné komentáře:
Okomentovat