Když zrovna nespím, ozývají se naším příbytkem prakticky jen dva zvuky. Buď můj pláč, anebo moje mlaskání... A mlaskám si opravdu s chutí. Skoro se mi zdá, že žužlání mojí levačky je ta nejlepší věc na světě. Někdy spolu s ní žužlám i kousek zavinovačky nebo plyšové sluníčko, které mi dělá společnost v postýlce. Kampak na mě s dudlíkem! Jak dudlík placatý zdravotní, tak dudlík baňatý vyplivávám velikým obloukem...Ještě k tomu pláči - nevím, čím to je, ale nějak poslední dobou snáším jen maminčinu náruč. Když mě chová babička, děda nebo tatínek, okamžitě se mi hrnou slzy do očí steskem po mámě. A tak mě táta bere aspoň do houpátka. Anebo do kočárku. Naštěstí dnes konečně skončila ta úmorná vedra, tak budeme moct vyjet s kočárkem na projížďku i přes den. Jen abychom nezmokli...
Žádné komentáře:
Okomentovat