To jsem se ale krásně vyspala! Vydržela jsem až skoro do půl jedenácté, ani jsem nemukla. Venku byl další z horkých dnů, který všechny kolem mě zaháněl do stínu, popřípadě do lednic pro pití. To kojenec jako já to má v takových dnech o dost těžší. Žízeň zahání jenom kojením, a to si ho ještě musí vybrečet, aby nemusel čekat celé tři hodiny na pravidelný přísun mlíčka.
Odpoledne jsme si s tatínkem a maminkou řekli, že vyzkoušíme změnu prostředí a uděláme si túru lesem. Zaparkovali jsme u odbočky do Tehova, naložili kočárek a vyrazili jsme. Musím se přiznat, že jízda po hladkém asfaltu stezky mě krajně nudila, a taky jsem to dávala hodně hlasitě najevo. K tomu se po pár set metrech přidala žízeň, pročež maminka radši zavelela k zastavení a k doplnění tekutin.
Jen co jsem se občerstvila, jelo se mi líp. V lese to krásně vonělo, vzduch hučel bzučením nejrozličnějšího hmyzu, z trávy vykukovaly borůvky a lesní jahody, no úplná idylka. Jen já jsem pořád ne a nemohla usnout. Naštěstí jsme brzy přejeli z asfaltu na hrbolatější cestu. Stačilo, aby kočárek párkrát zadrncal, a už jsem se spokojeně poroučela do limbu... A než jsem se nadála, byli jsme na kopečku na Klokočné! Tam se tatínek a maminka občerstvili zrzavým mokem, já jsem si poručila tradiční mlíčko, vyměnili jsme plenky, okoukli místní svatebčany - a po krátkém odpočinku jsme zase vyrazili na cestu zpátky.
Aby se mi lépe jelo a odpočívalo, rozhodla se maminka, že mi při cestě zpátky k autu bude zpívat. Tatínek se přidal, a tak se kromě šustění kol kočárku lesem rozléhalo i halekání mých dvou rodičů. No co vám budu povídat, raději jsem usnula. Probudila mě znovu žízeň. To víte, když se vzduch tetelí třiceti stupni ve stínu, i miminku brzy vyschne v krku.
Žádné komentáře:
Okomentovat