Už je to tak! Když jsem si v minulých týdnech dostatečně vyzkoušela několik druhů pláčů, od myšího pískání přes nešťastný křik až po unavený brekot, řekla jsem si, že je na čase v hlasovém tréninku trošku pokročit. A přejít na jemnější techniku.
A tak v těchto dnech překvapuju maminku i tatínka svými prvními "monology". Jsou to sice ještě neumětelské pokusy o vydávání zvuků, ale jsem na ně náležitě pyšná. A dokonce to vypadá, že mi tatínek s maminkou rozumějí.
Tak třeba tuhle před koupáním jsem se vysloveně rozpovídala. Tatínek mi kousek té řeči natočil na památku na video a už teď se těším, až se na to za deset dvacet let podívám. I s maminkou si povídám. Trávíme spolu milá dopoledne plná úsměvů, jejího povídání a mých "odpovědí".
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat