Řeknu vám, to popolejzání je vážně báječná věc. Sice se zatím brzy unavím, ale když jsem odpočatá a čerstvá, doplazím se téměř k čemukoliv, co mě zaujme. Asi bych měla přiznat barvu, že hračky to zrovna nejsou. Zato ovladač na televizi nebo plastová lahvička s vodou, za těmi vyrazím skoro jako střela.
Když už jsme u té čerstvosti - mám dojem, že maminka už přestává brát mé noční brekavé probouzení sportovně. Že už jí opravdu, ale opravdu docházejí síly. Snažím se probouzet jen každé dvě hodiny, ale i to je zdá se příliš často. Vůbec to mám s tím spánkem nějaké nalevačku. Přes den usnu tak maximálně na dopolední půlhodinku a odpolední hodinku, jen výjimečně toho naspím víc.
Energie mi ale neubývá. S chutí radostně výskám a po všem chmatám, všechno si chci vzít do ruky, osahat nebo aspoň poškrabat - nádobím a květinami počínaje a časopisy a kojeneckými potřebami konče. S tatínkem jsme si dneska zase hráli s maňaskovým pejskem, a pak taky na vstávání do natažených nohou, což mě strašně moc baví. Vždycky zatnu bicepsy, tatínek mě tahem přizvedá a já se postavím se zapřenými patami na nohy - a občas si i poskočím! Hopsání je vůbec jedná z mých nejoblíbenějších činností. Představte si, že pohopsávám i při kojení. Třeba ze mě jednou bude skokanka!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat