22. ledna 2011 aneb Poprvé sedím ve své židličce

Třebaže jsem dnes měla v plánu jet s maminkou na pohotovost, nic z toho nakonec nebylo. Nekonečné horečky, které mě sužovaly už šest dní, nakonec polevily. Tak dlouho jsme to odkládaly, až nejhorší příznaky pominuly. Teď už jen bavit se kašle a žluté rýmy a bude zase dobře.
Protože už se sama zvedám z lehu na bříšku na kolínka a protože v lehátku co chvíli neposedně měním leh v sed, rozhodl se tatínek s maminkou, že mi sestaví mou stolovací židličku, kterou jsem dostala k vánocům od dědy Láďi a babičky Helenky.
Jen co jsem do židličky zasedla, hned se mi v ní zalíbilo. Krásně z ní vidím, co kdo dělá, a tak jsem při obědě mohla pozorovat, jak zbytek rodiny jí.
Život je vůbec plný zajímavých věcí. Můžu si pozorně prohlížet svoje ručičky a prsty, koukat, jak se pokrčují a otáčejí, a brát do nich nejrůznější věci. Můžu se opřít o ruce a na kolínkách pérovat dopředu a dozadu podle libosti, anebo se doplazit pro libovolnou hračku.A taky se na kolínkách můžu zvednout a rukama se opřít o matraci a v tomto polostoji zkoušet, jak moc mě nožky unesou. Myslím, že do měsíce bych mohla vyzkoušet první krůčky. Nejpozději do dvou...