12. ledna 2010 aneb Papa, nene, kvííííííííííííí

Určitě si vzpomínáte, jak jsem o vánocích vesele žvatlala. Ty časy jsou pryč. Teď mě mnohem víc baví kníkání všeho druhu. Nejradši pískám - pochopitelně ne na prsty, jen hlasivkami. Dnes jsem to sice proložila tichým klapáním rtů alá "papa-papa", jinak jsem ale celý den kvíkala a řičela.
Včera jsem s maminkou opět byla na návštěvě Na Vysoké, kde se maminka a já kamarádíme s několika dalšími mrňousi a jejich maminkami. Moc se mi tam líbilo, jsem ráda, když mám nějaké povyražení a změnu.
Jako například když přijedou bratranci a sestřenice z Třemblat, jako včera, kteří kolem mě neustále skotačí a povykují. Nebo jako když přijede na návštěvu děda Láďa, který na mě neustále dělá zvuky a legrační obličeje a leze ke mně po kolenou.