14. listopadu 2010 aneb Už to znělo jako "má-ma"

Vím, vím... neměla bych se v noci budit tak často. A neměla bych po každém nočním probuzení tak srdceryvně plakat. Ale já to vážně nedělám naschvál. Zkrátka mám hlad a navíc mě trápí ta odporná rýma. Ještě že má maminka vysavač s nástavcem, kterým dokáže můj mininosánek nudlí zbavit.
Na maminku je opravdu spolehnutí. A tak jsem si řekla, že se hodí, když se naučím ji přivolat. Nejen obyčejným brekem, to je dobré tak pro novorozence. Navíc se dost často po takovém volání objeví tatínek... Takže jen co jsem se naučila trošku používat pusu a špulit a cumlat dolní ret, zaměřila jsem se na trénink výslovnosti. A dneska se myslím výsledek dostavil! Soudím tak podle toho, jak se všichni rozplývali, když jsem před obědem začala z babiččiny zelené matrace u televize zničehonic volat "mama-mama-mama-mama" a domáhat se nějakého toho papání. Zdalipak to večer před kopáním bude fungovat stejně?