6. listopadu 2010 aneb Včera mi bylo půl roku!

Ten čas ale letí! Ještě nedávno jsem byla úplné miminko a teď už se ze mě pomalu, ale jistě klube čiperná holčička. Však je taky 6 měsíců už pořádný věk.
Není proto žádné překvapení, že už objevuju svoje nožičky - i to, jak chutnají, když se vstrčí do papuly, a že ze všeho nejradši chňapám po všem okolo, nejlépe když mě někdo nosí v náruči po místnosti a ukazuje mi, kde co je. To, že si umím přendat dudlík z ruky do ruky a že se umím natáhnout po čemkoliv, co se dá šoupnout do pusy a ochutnat.
Slintat a výskat jsem samozřejmě nepřestala, ani tehdy, když si s tatínkem hrajeme s šustící knížkou, s kytarou nebo na čmeláka/letadlo.
Jinak jsem se po nějaké době opět vypravila za Kačenkou do Nučic, kde tatínkové a maminky pořádali Drakiádu. Tam vám bylo dětí! Tolik dětí nejrůznějšího věku na jednom místě jsem ve svém krátkém životě snad ještě neviděla. Škoda, že zrovna ve chvíli, kdy se všichni na pouštění draků nejvíce těšili, se pokazilo počasí a spustil se déšť. Ale co, aspoň jsem si mohla v klidu pobroukat pár společných broukánek s kamarádem Ondráškem, který přijel z Čakovic, a podívat se, jak se daří dětem ostatních tatínků a maminek.