No, popravdě řečeno nešlo tak úplně o prolévání. Spíš o snahu vyždímat aspoň kapičku krve. A o čem že to mluvím?
Byly jsme dnes s maminkou v Praze na odběrech krve, aby páni doktoři zjistili, jestli nejsem alergická na některé důležité látky. Když maminka viděla, jakou si na mě sestřičky připravily tlustou jehlu, vůbec jí nebylo do smíchu. A musím přiznat, že já jsem ke smíchu měla hodně daleko.
A jak to bylo s tím ždímáním? Sestřičce se vůbec nedařilo dostat z mých útlých žilek skrz jehlu potřebné množství krve. A tak mi nejdříve začala jehlou rejdit v jedné ruce, pak pro změnu v druhé, až nakonec jehlu zaryla mého zápěstí. No nemůžete se mi divit, že jsem bolestí křičela a plakala, jako když na nože berou. Krev se navíc ne a ne řinout v patřičném množství. Přišlo tedy na řadu všelijaké mačkání a tlačení, aby do zkumavky vůbec něco nakapalo... Upřímně doufám, že si podobný zážitek budu moci na hezky dlouho odpustit.
Jinak, dnes už se těším brzo do postýlky. V noci jsem se probudila už v půl druhé, a od půl čtvrté jsem už nezamhouřila oka. Kašel mne pořád neopouští, a tak nejspíš s maminkou zítra zase vyrazíme k paní doktorce.
Mimochodem: dneska večer jsem tatínkovi před koupáním ukázala, jak si umím rukama chytit nohu a jak ji dovedu strčit do pusy. Ten vám koukal!...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat