Tak jsem si řekla, že dnes dopřeju všem vůkol sladkou odměnu. Už třeba jen za to, jak mi včera večer hezky prozpěvovali české a moravské lidové písničky a jiné notovačky, jen abych se utišila a vydržela v klidu do tradičního času koupání a kojení.
A o jakouže odměnu to šlo? Rozhodla jsem se, po vzoru autogramiád, uspořádat vpodvečer takovou malou úsměviádu! Rozdávala jsem jeden úsměv za druhým a každý, kdo se sklonil nad postýlkou v přízemí, mohl nějaký ten můj úsměv zcela zdarma získat. Ani mě to nestálo moc úsilí, protože se nade mnou vesele točila moje oblíbená kolotočová zvířátka a vyhrávala na cinkavou zvonkohru.
To jste měli vidět, jaké nadšení ty úsměvy vyvolávaly – jak u maminky s tatínkem, tak u babičky, která mě pozorovala za sklem, i u Žofinky, která tu byla zrovna na návštěvě. Ale co bych se neusmívala, když je na tom světě tak hezky a když se o mě všichni tak pěkně starají!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat