Kdo by si to byl pomyslel, že v předvečer svých měsíčních "narozenin" dostanu od babičky Jany své první náušničky. Ale už je to tak! Vyrazili jsme s maminkou, babičkou a kočárkem dnes do města a když už se nám to klenotnictví připletlo do cesty... znáte to: tři ženské na nákupech.
Náušničky jsou to tuze pěkné a už se nemůžu dočkat, až je budu moct nosit. Teď mám ouška přece jen ještě nepřipravená - a snad bych si je ani neužila, jak mě co chvíli naprosto vyčerpává boj s prouděním v bříšku. Je to snad den ode dne horší a rozháněcí cviky a masáže pomáhají jen co by se za nehet vešlo.
Ještě že si ve volných chvílích můžu užít kolotoč nad postýlkou. Je to vskutku zajímavá věc a je škoda, že ji nemůžu pozorovat celý den!
Žádné komentáře:
Okomentovat