čtvrtek 17. června 2010

17. června 2010 aneb Už mám v uších náušničky


Ten čas vážně utíká jako voda! Uvědomila jsem si to, když jsme dnes s maminkou vyrazily na šestinedělní lékařskou prohlídku. Včera to bylo přesně šest týdnů od chvíle, co jsem poprvé spatřila světlo světa. A že jsem za tu dobu zažila věcí! A to ani nemluvím o tom, jak jsem vyrostla a zesílila. Potvrdila mi to i paní doktorka, která zjistila, že měřím už 54 centimetrů a vážím něco málo přes 4 kila!
A ještě jedna důležitá věc se udála. Maminka mi nechala udělat v uších dírky, abych mohla nosit náušničky. To vám tak bolelo! Že to někdo nezakáže, takový teror na nás miminkách. Maminku pro jistotu nechali za dveřmi ordinace, aby jí můj pláč neutrhl srdce. Boltce mi pak zalepili proužky leukoplasti s polštářkem, který se okamžitě na levém i pravém uchu plnil krví. Nevím nevím, jestli to stálo za to... Tak či onak, ode dneška nosím své krásné náušničky a připadám si jako velká slečna. Snad se mi uši brzy zahojí a nebudu mít kvůli nim bezesné noci...

Žádné komentáře:

Okomentovat